I) Nevím jak vy ostatní, kteří jste tam byli, ale já jsem si vystoupení Underworld na festivalu Creamfields vychutnal parádně. Nevím sice, proč pořadatelé šetřili zrovna na aparatuře, která na počet diváků, velikost plochy i kapely byla nedostačující, a proč vždycky na místě, kam si stoupnu, musí vzniknout ulička, kudy proudí ostatní diváci všemi směry, ale postupně se mi podařilo od těchto rušivých elementů oprostit a Brity si vychutnat. O tom jsem ale ani tak psát nechtěl. Recenze na jejich vystoupení jste si už jistě přečetli dříve od rychlejších nebo později od zasvěcenějších. Když hráli Born Slippy, něco mě ale trklo. Stál jsem tam, poklepával se do rytmu a při tom mě napadalo: tohle je píseň naší generace! Vím, jak ošemetné a vlastně zbytečné je něco takového tvrdit. Ale mně to nedá. Vnímám tu písničku nejen jako skvělou skladbu a velký hit, ale také jako určitý symbol. Což jiné, třeba i lepší pecky ne. Symbol čeho? Vlastně těžko říct. Zkrátka mám pocit, že to je ta skladba které se budou smát naše děti. A děti jejich dětí a tak dál, znáte to. “...Cože, na tohle jste s mámou trsali? To je fakt směšný...” Ale žádné zvláštní argumenty pro podepření své chatrné teze nemám. Navíc od člověka, který příliš nerozumí textu, a dokonce ani názvu písně, je to opravdu odvážné tvrzení. Co to může znamenat... Narozen kluzký? Hm, možná. No, je pravda, že málokdo se narodí vyloženě usušený. Tak nevím, jestli jsem to s tou generačností nepřehnal. Co si myslíte vy? Má naše x-tá generace vůbec nějakou svoji “satisfakci”?
II) Vím, že fotit si a zveřejňovat v časopisech svůj automobil může být považováno za vrchol... teď ani nevím čeho. Ale tahle fotka pro mě má hned několik významů, takže jsem se rozhodl vrcholu nedbat. Jednak jsem se o svém Guitonovi už (a nejen v Pozorovatelnách) několikrát zmiňoval a myslím, že tudíž máte nárok ho konečně spatřit. Navíc tato fotografie je pořízena za speciálních okolností. Je totiž ze svatby Honzy Muchova. Tímto &musiQ (aniž by o to stál) získal naprosto exkluzivní snímek. Jak ale vidíte, nejedná se o klasickou novomanželskou fotografii “ženich líbá nevěstu”. Pochází totiž z únosu nevěsty! Možná výjev nepůsobí tolik akčně, nevěsta se holt se svou situací brzy smířila. Jelikož je Honza velkým (a aktivním) fanouškem fotbalu, byla oběť umístěna i s Guitonem do fotbalové branky na nedalekém hřišti. Okradeného ženicha o její poloze informoval z přilehlého křoviska hlavní organizátor Aleš Najbrt, vystupující ovšem pod pseudonymem Jiří Pelikán, přičemž záda celé operaci kryl v místě oslav David Ondříček. Aleš říkal, že ta příjemná a kultivovaná akce potřebovala trochu té vesnické demence... Hm, tak řekl Mardošovi s Bublinou. A poslední, nikoli však nejmenší důvod zobrazení Guitona v Pozorovatelně je ten, že v době, kdy ťukám tyto řádky, se s ním chystám podniknout cestu do Saint Tropéz! Chci se od tamních řádových sester přiučit troše řidičského umu.
Mardoša
mardosha@noise.cz
