ČÍSLO 12/2001

I) Technika dnes už dokáže mnohé. Možná víc, než je zdrávo, možná víc, než příroda původně zamýšlela, určitě víc, než potřebujem. A každopádně mnohem míň, než to bude za pár let. Děti dětí a jim podobní z nás budou mít legraci. S tím se smířím. Snáším, když ze mě má někdo legraci teď, unesu to snad i po smrti. Já se vlastně s technikou celkově umím smířit. Respektuji ji jako takovou stále se zvětšující součást svého okolí, které se pořád s více či méně přesvědčivými výsledky snažím porozumět, a jsem smířen s tím, že ať tak, či onak vedle ní musím žít. Technické vynálezy ale pro mě vždy budou zahaleny určitým tajemstvím. Ovšem co mě na nich baví nejvíc, je jejich vymýšlení. Respektive vymýšlení toho co všechno by oni ještě měli vymyslet. Jsem totiž v podstatě takový technický optimista. Čemu nerozumím, tomu věřím. Například věřím, že než umřu, tak oni vymyslí něco na to, abych neumřel... A zjišťuji, že v tom zdaleka nejsem sám. Nedávno jsem u kamaráda viděl v jakémsi časopise inzerát přibližně tohoto znění: koupím hlasový efekt, který mi z mého udělá hlas Karla Gotta. Tak to je snad ještě větší technooptimista než já! S tím chlapíkem bych se rád seznámil, možná bychom ještě dali dohromady pár převratných vynálezů!! Je mi na něm sympatické, že si ani nepřipouští, že by takový výrobek třeba ani nemusel existovat. Prostě ho chce, a pokud možno za slušnou cenu! Že muzikanti často a rádi využívají různých krabiček a efektů a nezřídka právě z důvodů maskovacích či vylepšovacích, jsem už slyšel, ale krabička, která by z vašeho hlasu mohla udělat hlas Karla Gotta nebo kohokoli jiného, by asi opravdu znamenala převrat. Možná by o tom pánové z Akaie, Yamahy či Sony mohli popřemýšlet. Ale kdoví, jestli o tom už dávno nepřemýšlejí, nebo jestli to dokonce už netestuje americká armáda. Představte si to využití, a nejen v showbizu! Někomu zavoláte a mluvíte na něj hlasem třeba Karla Zicha. A předstíráte, že jste skutečně Karel Zich! No není to paráda? Hm, jiné využití mě vlastně ani nenapadá (než volat lidem a předstírat, že jsem Karel Zich).
Tím jsem se ovšem trochu dostal od toho, co jsem vám chtěl sdělit původně: o mém vymýšlení toho, co by se mělo vymyslet. Vlastně takovém předvymýšlení. Není to tak dávno, co jsem vám, zcela exkluzivně, pouze svým čtenářům a to dokonce copyrightfree(!) představil své CD-Smell, a už jsem tu s novým zařízením! Tentokrát to dokonce bude něco praktického. Pracovní nazev zní „Biological alarm clock“, zkráceně BIOALARM či pouze BAC (po ránu ho můžete klidně bacit). V kostce jde asi o toto: víme, že během spánku se nalézáme v různých fázích, které jsou různě důležité, různě příjemné, a dále víme, že musíme vstávat. Z těchto faktorů jsem vycházel, protože je třeba je nějakým způsobem skloubit. Osobně se musím přiznat, že v běžném, každodenním a praktickém životě mi to často činí nemalé potíže, zvláště pak skloubení posledně jmenovaného se všemi jmenovanými předtím. Pokud vím, nejdůležitější doba spánku se nazývá Rapid Eyes Movement (R.E.M.), během níž sníme, odpočíváme a vůbec si to asi nejvíc užíváme, až nám z toho jdou oči šejdrem. Během této doby je přímo nelidské se probouzet! Proto bych byl rád, kdyby někdo konečně dokázal vyrobit takový budík, který mi bude schopen snímat mozkovou aktivitu během spánku, vyhodnocovat ji (ale raději ne jindy!) a v této fázi mě nikdy nebudit. Až po ní. Když by to byl extrémně talentovaný vědec, tak by mi ten budíček mohl ještě sny nahrávat na video. A kdyby se náhodou našel úplný genius, tak by mi zkonstruoval budík, který by mě nebudil vůbec! A to takovým způsobem, aby z toho nebyl žádný průšvih! To ale už překračuji hranice i svého technologického optimismu, uznávám.
Tak, milý vědecký světe! Zadání jsi obdržel, teď očekávám výsledky. Zatím se asi uložím k zimnímu spánku...

II) V poslední době dost poslouchám nevydaný písničky. To je docela zábava, když posloucháte písničku, kterou nikdo jiný nemůže slyšet, protože je prostě nevydaná. Momentálně jsem na chalupě, kde ani jiné ke slyšení nejsou. Je to tu ráj nevydaných písniček. A během tohoto psaní/spaní jsem neustále dokola poslouchal písničku, která se jmenuje příznačně Snová. A jak mi o ní řek spoluchalupář Maťo, je trochu vypsychlá (!?!). Jestli tomu výrazu moc nerozumíte, nevadí, já také ne, ale u nevydaných písniček se to tak nebere. Pa.

Mardoša
mardosha@noise.cz